7. den Mukačevo-Vinné(SK) - 116km

22. 6. (pá) - Bohužel ráno přece se vyskytuje problém, který ale není zaviněn majitelem: asi hodinu neteče voda, což je v době ranní hygieny problém dost veliký. Naštěstí je zde voda ve velké plastové lahvi a problém je po uvedené hodině a snídani zakončenou kávou zažehnán. Majitel přichází i s ukrajinskou manželkou a jejich synkem po tátovi Asiatem, všichni velice pohodoví. Po snídani a nákupu suvenýrů z Mukačeva vyjíždíme kolem krásného pravoslavného chrámu na cyklostezku, která je souběžná s hlavní silnicí na Užgorod. Ta se však záhy mění na zarostlý velice úzký pás, takže nás ze všech stran ošlehávají různé zelené rostliny. Ale my vytrváme! Asi po 15km přejíždíme ve vesnici Ruské na druhou stranu hlavní silnice a snažíme se dostat na vytyčenou trasu zkratkou přes vesnici Červenovo. Jenže chyba lávky, zde se dostáváme na cestu, která je horší než naše cesty do kamenolomů. Domorodec říká "vy zablúdili", odpovíme. "možno da", ale možno se po několika stovkách metrů mění v krutou realitu. Po 6km jízdy po makadamu cesta končí u potoka, takže se obracíme a zase 6km kamenolomem nazpět. Silniční kolo Pavla se zde opravdu drželo statečně! Takže se raději vracíme zpátky na hlavní silnici a z ní už dále opět vlevo na Dubrivku, odkud už je cesta celkem dobrá, jen sem tam nějaký výmol. Ubíhá v rovinatém terénu. Rádi dojíždíme do našeho loňského hotelu "Panska vtiha" v Cholmoku. Těšíme se na oběd, Pavel, Jarda a Luboš si dávají místní specialitu a nejdražší jídlo - vepřové a kuřecí nugety, kousky jater a jako příloha opékané brambory, okurka, křen a hořčice za 210 UAH (oproti loňským 180), Olda volí lehčí stravu, jakoby tušil věci příští... Jen vodku jsme po cestě vynechali, ale při čekání na oběd jsme aspoň stihli dva Staroprameny. Dále už známou cestou z loňska míříme k hranicím. Zde vše v pohodě, jen slovenští celníci ze sebe dělají pány světa a nechají nás část věcí úplně vyndat z tašek. Následuje rovinatých 40km, které jsou však proti velice silnému severáku. Chceme se občerstvit v "naší" loňské hospůdce v Pavlovciach nad Uhom, zde však místo hospody úřadují asijští obchodníci se vším možným. Zastavujeme tedy až v Palíně, kdy se narychlo občerstvujeme. Projíždíme přes Michalovce na Vinné, kde v kopci Luboš hlásí, že je vyčerpaný, ať na něj počkáme na hotelu "Jazero" a kopec tlačí. Nakonec dojíždí jen silou vůle, že je mu velmi zle od žaludku. Bylo to poznat, neboť v restauraci ani nedopil pivo a letěl "obšťastňovat" záchod. Stále se ochlazovalo, z ranních 20 °C, večer je pouhých 13. Měli jsme obrovské štěstí v neštěstí, jelikož asi 10 minut po našem příjezdu se k zimě a vichru přidal dlouhý prudký liják. Uleháme, ale ubytovaní -náctiletí jsou tak hluční, a to prakticky po celou noc, že se spát nedá. V noci odbíhá x-krát na toaletu i Jarda. Pavel cítí křeče v žaludku též celou noc. V tu chvíli je vše jasné - může za to oběd v Cholmoku - ten měli jen tito tři zmínění. Dnes jsme ujeli na kole 116km.