5.den Okruh Siněvirem - 62km

20. 6. (st) - Konečně se nemusíme nikam stěhovat a navíc pojedeme bez báglů.
Pavel ráno vstane první a vyměňuje duši, chce opravit i tu původní, ale jeho trojnásobná snaha o její opravu končí jen hlasitým klením. Naštěstí ještě jedna další funglovka duše je v záloze. Raději jdeme po ranní očistě na snídani v hotelu. Snídáme vaječnou omeletu se zeleninou. K ní se podává naše ranní droga - káva. Plánujeme výlet na Siněvirské jezero. Dnes budeme "lelkovat" s výjezdem cca 30km do kopce s převýšením 500m a pak dalších asi 30km zpět. Téměř celý obávaný kopec je ale úplně v pohodě (nebo už máme takovou formu?!?), v půlce mírného stoupání však Pavel opět proráží duši. Příčina je v plášti, což dočasně řešíme podložením dvěma pruhy ze staré duše. Náhradní plášť máme v báglech, které zrovna dnes jako na potvoru máme na hotelu. Poté začíná krásná příroda připomínající Aljašku (kde jsme také nebyli) s vysokými krásně rostlými smrky, zurčícími potůčky s vodopády, starými chatrčemi, prostě pravá romantika. Po cestě se stavujeme u oploceného srázu s rozměry asi 500x500 m, kde je záchranná stanice medvědů. Rádi za toto zpestření dáváme po 21 UAH, vyšlápneme kopec a s medvědy za klecí děláme společné fotky. Poté přejíždíme rázovitou vesnici Siněvirská Poljana roztahanou i po okolních kopcích a zanedlouho jsme 1200 m pod jezerem. Zaplatíme opět 21 UAH a 800 m stoupáme nahoru, vršek je však již tak strmý, že chůze je rychlejší, tak tlačíme. Jen hrdina Olda kopec vyšlape celý (!!!) Nahoře je spousta turistů, ale zrovna asi nejvíc angličanů - odhadem padesát. Místní nabízejí stejně jako u medvědů vše: různobarevné medy (modré, červené, fialové, žluté...), borůvky, vodku, svíčky, houby atd., prostě vše místní originály.

Po cestě zpět si na konci Siněvirské Poljany dáváme vynikající oběd - Pavel a Olda pstruha a Luboš s Jardou šašlik vše připravené na roštu. Opět je ale vyšší čekačka - asi dvě piva. Cesta do Koločavy probíhá v klidu, ale dole už je velké horko - okolo 30 st.C. V Koločavě je celkem 11 muzeí, ale nám už zbývá čas jen na návštěvu toho nejzajímavějšího : Starého sela. Je to velmi zajímavý skanzen, jak žili místní lidé podle jednotlivých řemesel, ale zároveň i chronologicky uspořádané podle toho, čí součástí Koločava zrovna byla. Zajímavé povyprávění bylo i s pánem, který vydával lístky, dost o tom věděl. Po dalším večerním posezení prokládaném vodkou v altánu tvrdě usínáme na pokoji.

Dnes jsme ujeli 62km.