1. den - Telč-Hrušky 157km

16. 6. 2018 (so) - Tak už to vypuklo – je 7:37 ráno. Pavel a Luboš vyrážejí z Telče, kámoši Jarda a Olda vyjíždějí z Dačic. Jediný Pavel si nadále stojí za svým lehce přitroublým nápadem projet Zakarpatskou Ukrajinu na silničním kole, ostatní volí "treky" či "horáky". Telčská skupina překonává první překážku záhy - most u Dyjic se opravuje, ale kola lze přenést. Následují vysočinské kopečky a jako každý rok v tomto období v údolí dutých hlav u Meziříčka se koná techno, zdálky avízované hlasitým duc-duc. Při průjezdu se nebojíme, jelikož před námi jede auto, které pomáhá a chrání - policejní. Pokračujeme po údajně opravené silnici samý malý kamínek, místy ve vrstvě až 15cm. Nu což říkáme si, aspoň dobrá příprava na ukrajinské silnice. V Domamili voláme zbytku výpravy, mají půlhodinové zpoždění kvůli technickým problémům na startu, takže neleníme a v místních potravinách kupujeme první iontový nápoj – "křoupalíka". Vedle nás na lavičce sedí jeden místní občan, jak se brzy ukázalo, velký sedmilhář. Vypráví, že zabíjel prase 390kg se 14cm vrstvou sádla, prý se ani nemohlo vejít do 60 cm dveří, tak prý je musel vybourat a dát tam dveře 80-centimetrové. Dále údajně za 1 a půl hodiny nalovil s kámošem 2 pytle ryb na červa, zvěř prý loví normálně z auta, hlavně zajíce, na dotaz, zda tak ulovil už i jelena odvětil, že ještě ne, ale laň ano, a mnohé další "prášilovské" historky. Naštěstí přijíždějí Olda s Jardou. Dále pokračujeme ve svižném tempu směr jižní Morava. Cesta fajn, až na prudký sjezd na přehradu Horní Dunajovice po polňačce, Pavel opět nadává na její stav, ale je to jen slabý odvar z toho co nastane po cestách na Ukrajině. Koupání v přehradě bylo osvěžující, stejně jako nezbytné Starobrno po něm. Po cca 12km přijíždíme k našemu kamarádovi Leošovi a jeho rodině do Vítonic, kde nám po milém uvítání připravují skvělý oběd - kuřecí nudličky, volské oko, americké brambory a dresink. Dáváme se poté do řeči s pracovníkem z Ukrajiny - varuje nás před hrozným stavem cest. Na to, že vypadal velice prostě, tak znal velmi dobře dlouhou ukrajinskou historii a vedli jsme i zajímavou politickou debatu. Jako vždy jsme si trochu zajeli, navíc začal foukat silný protivítr, ale zdálky už nás vítá sluncem osvětlená Pálava. U jezera navštěvujeme stánek se zmrzlinou, Pavel neodolá koupeli v rozbouřeném "Moravském moři" a zastávku zakončíme párkem a vychlazeným pivečkem. Nedaleko u obce Přítluky objevujeme meruňkový sad, kde doplníme břicha sladkým zralým ovocem. U Břeclavi v obci Hrušky nás vítá velmi vstřícný majitel penzionu, po koupeli jdeme na večeři. V místní hospodě ovšem jídlo není, takže to řešíme pivem a dozvíme se, že restauraci mají na blízké non-stop čerpací stanici. Trošku jsme se ale zdrželi, když jsme se zde potkali s krajany - Michalem a Evou z Třebíče, kteří sem rádi jezdí na výlety. Dáváme si zde nakonec klasickou gulášovku s pivem, ale jinak tu mají velký výběr dalších jídel. Spánek s Lubošem na manželské posteli byl o tom, kdo usne dřív, Pavel asi prohrál, ale naštěstí za chvíli též tvrdě usnul. Dnes jsme ujeli celkem pohodových 157km.