3.den Vinné-Poljana (UA) - 125km

18. 6. (po) - Pavel ráno riskuje koupel v mělkém Vinianském jezeře. Je oblačno a začíná poprchávat, snídani včetně nezbytné kávy si dáváme v nedaleké vesnici Kaluža ležící u Zemplínské Šíravy. Po ní pokračujeme do další vesnice v mírném kopci, kde se schováváme před deštěm v autobusové zastávce - tedy jen železné konstrukci s plechovou střechou, která je navíc děravá jako cedník. Po cca půlhodinovém deštíku pokračujeme do prvních kopců na Slovensku, zanedlouho jsme již však ve vesnici Ubla, na jejímž konci si dáváme na čas poslední občerstvení za eura a poté se v okamžiku ocitáme na hranicích - přechod Ubla - Velkyj Bereznyj. Přejezd přes ně je až na asi půlhodinové zdržení celkem bez problémů. Po asi 3km najíždíme na silnici 1. třídy, jejíž velmi časté výmoly připomínají spíše naší silnici 3. třídy a to ještě těsně před opravou. Zastavujeme v prvním větším městečku - Perečin - kde měníme eura na UAH (ukrajinské hřivny) a hned navštěvujeme restauraci s českým názvem "Podkova". Na šašlik jsme čekali sice dost dlouho - asi 2 piva - ale domácí polévky plné nudlí, šašlik s chuťově extra dobrou přílohou - pečenými bramborami ve slupce plněnými opečenou cibulí a závěrečná kávička opravdu stály za to! Pokračujeme již po silnici vinoucí se zpočátku proti proudu říčky směr Poljana. Jedeme sice po silnici 2. třídy, která je aspoň prozatím mnohem lépe spravená než ta předchozí 1. třídy. Zhruba v půli cesty zastavujeme na občerstvení - zmrzlinu, banány a pivo. Zde u autobusové zastávky se k nám přidá místní údajně 33-letá děva, která nám nabízí seznámení. Prý má dům s 5 místnostmi, jen koupelnu je třeba dodělat. Vzhledem k množství projíždějících povozů si dokážeme představit situaci. Tvrdí, že je navíc úplně zdravá, ovšem po prvním pohledu a krátkém rozhovoru s ní poznáváme, že mimo možných skrytých vad jí chybí minimálně polovina zubů a asi velká část mozku, s reálným vzezřením minimálně na 50 let. Nakonec byla vděčná za půl plastového piva grátis a my za to, že nás po tomto obřadu celkem v pohodě už propustila na další cestu. V jedné vesnici nás najednou začat předjíždět splašený kůň s povozem a docela jsme se obávali, aby do nás nenarazil. Naštěstí se nestalo a po dalších asi 100m ho vozka konečně trochu zklidnil. Po opuštění říčky jsme se začali šplhat do prudkého kopce, kde však totálně chyběl asfalt. Také jsme zde potkali jen 2 auta s maximální rychlostí asi 20 km/h, které hrály kličkovanou mezi hlubokými výmoly, jinak nic. My jsme to viděli skoro na tlačení, ale nakonec jsme ho hrdinsky vyšlápli na nejlehčí převody. Po kopcích následoval kratší sjezd do Poljany, kde jsme byli velmi mile překvapeni velice pěkným domem v prudkém kopci s pohodlným ubytováním, možností úklidu kol do kryté garáže s automatickým zavíráním vrat a posezením ve venkovním altánu. 10 minut cesty odtud pod dalším kopcem je rozsáhlý lázeňský komplex i s bazény. V hezké restauraci bylo dost draho, navíc měli jen teplé lahváče, cmunda byla sice výborná, ale další nákupy potravin raději děláme v místním minimarketu a jdeme posedět do altánu u našeho apartmánu. Zde cestu na Ukrajinu oslavujeme prvními doušky z loňska osvědčené vodky "Kozácká rada".